Stopování - stopujete/berete stopaře?
Vloženo: 20. září 2019
Poslední příspěvek: 21. září 2019
čerstvý příchozí /
Valerína
čerstvý příchozí /
před 6 lety
čerstvý příchozí /
před 6 lety
Valerína
Ahoj, zajímají mě vaše zkušenosti jestli sami stopujete (v tom případě, kam až jste takto dojeli - báli jste se?) nebo berete stopaře (opět - bojíte se?). Myslíte si, že úspěšnost při stopování závisí na vzhledu? Před pár lety jsme s kamarádou zkusily stopování se psem (moc jsme úspěch nečekaly) a i přesto nám řidiči zastavili a my se tak dostaly na krásná místa. Vlastně se zážitky při stopování řadí k mým nejmilejším.
1 odpověď
Cestoporadce /
Kristýna
Cestoporadce /
před 6 lety
Cestoporadce /
před 6 lety
Kristýna
před 6 lety
@Valerína ~ Zdravím,
stopování pro mě bylo většinou taky jedno z největších zážitků v každé destinace. Potkala jsem díky tomu spoustu nových přátel, dostala jsem se na úžasná lokální místa, na které bych se normálně nedostala a dozvěděla se hodně o každé zemi. Lidé co mě nabrali, byli z 99% strašně milí a hodní, a to až tak, že mi třeba v Norsku kupovali nebo dávali jídlo, které jsem samozřejmě ze slušnosti odmítala, ale nakonec jsem stejně s taškou jídla odcházela. V Norsku jsem taky ujela stopem úplně nejvíc, od jihu až na sever a zpět něco okolo 4500 km. Úplně nejlepší stop byl na Havaji, kde jsem za 2 měsíce stopování pokaždé čekala na stop maximálně 10 minut a většina řidičů byly holky (v Evropě mě z 90% berou vždy jen chlapi). Tím, že jsou všude na Havaji Aloha a hippie vibes a každý je strašně pozitivní a přátelský, tak místní rádi nabírají stopaře. Samozřejmě se mi párkrát (například v Itálii) stalo, že mi řidič byl nesympatický a dotěrný, ale díky bohu se nic nestalo.
stopování pro mě bylo většinou taky jedno z největších zážitků v každé destinace. Potkala jsem díky tomu spoustu nových přátel, dostala jsem se na úžasná lokální místa, na které bych se normálně nedostala a dozvěděla se hodně o každé zemi. Lidé co mě nabrali, byli z 99% strašně milí a hodní, a to až tak, že mi třeba v Norsku kupovali nebo dávali jídlo, které jsem samozřejmě ze slušnosti odmítala, ale nakonec jsem stejně s taškou jídla odcházela. V Norsku jsem taky ujela stopem úplně nejvíc, od jihu až na sever a zpět něco okolo 4500 km. Úplně nejlepší stop byl na Havaji, kde jsem za 2 měsíce stopování pokaždé čekala na stop maximálně 10 minut a většina řidičů byly holky (v Evropě mě z 90% berou vždy jen chlapi). Tím, že jsou všude na Havaji Aloha a hippie vibes a každý je strašně pozitivní a přátelský, tak místní rádi nabírají stopaře. Samozřejmě se mi párkrát (například v Itálii) stalo, že mi řidič byl nesympatický a dotěrný, ale díky bohu se nic nestalo.
Vložit odpověď