Fotogalerie

Štětínský záliv

Den třináctý - den plný šutrů. Vyrážíme na archeologické naleziště a navštěvujeme postupně Nuraghe Albucciu, Tombe, Tempietto Malchittu, Tombe Giganti, Li Loghi, La Prisgiona, Li Muri a pak do Arzacheny. Hledáme něco na oběd, až Květa zahlédne špica palušu, kde si dáváme výborné jídlo a já dokonce "levné" točené australské škopek. Odsud dojedeme k houbové skále. Po cestě domů pak máme ještě miliardářský přístav Porto Cervo, který patří katarskému princi, a pak už hledáme něco na vykoupání. Problém se značením i zaparkováním u pláží, nakonec Pedro najde jednu takovou, no pláž na vykoupání, kde jsme si i mušličky nalovili. Večer sprchne a je dokonce i bouřka.

V neděli 25. června se chystáme na přejezd. Balíme, vystavujeme náš skleněný poklad a vyrážíme směr Olbia. Po cestě míjíme skálu, která nám připomíná bobra, ale vzhledem k tomu, že jsem ji minul, hledám místo na otočení a vracíme se kousek zpátky. Podařilo se a tak zastavujeme na malém parkovišti. Po nezbytném focení pokračujeme dál. Ubytování nacházíme vcelku v pohodě, ubytovatel už čeká, a tak to všechno proběhne celkem rychle. Po ubytování se jedeme podívat do města na oběd, kde opět chcípl pes, ale objevíme malou pizzerii, kde se naobědváme. Pak už vyrážíme hledat pláž , kterou najdeme asi 12 km od Olbie směrem na Porto Santa Paolo. Nazývají to jako sluneční pláž. No budiž. Po odsolení vyrážíme do města, kde Pedra zanecháme u stánku (na škopek) a s Květou valíme do štatlu. Teď už to žije. Dáme po cestě zmrzlinu (i anýzovou), vyzvedneme Pedra a zpátky na ubytko. Dokonce jsem se zkamošil s místní hajfó

Den devátý vyrážíme do horské vesničky Trinita d´Agultu, kde doufáme, že nakoupíme domácí produkty. Ale akorát tak prd. To prý musíme u prodejců u cesty. Tady taky scípl pes. Tak vyrazíme do Santa Teresa Gallura, kde narazíme na kouzelnou modrou pláž mezi skaliskama. Projdeme se po ospalém městě a po návratu na parkoviště se rozhodneme, že tu na hodinu zůstaneme se koupat. Paráda. Až na to, že Květa musí lochtat malinku medúzu, která se jí patřičně odměnila a žahla. Zpátky pak zkoušíme hledat Costa Paradiso, ale to už by nám naprosto nevycházel čas, tak jenom hodíme čučku, pozdravíme se s divočákem a valíme na Isola Rossa, kde mají být pláže s růžovým pískem. Hmmmmm, asi jsme barvoslepí. No a pak už jen návrat na ubytko a nakoupit něco málo na napití.

Den sedmý přesunový. Po bohaté vynikající snídani, kterou nám denně pan domácí Giovanni Vacca vychystával, vyrážíme okolo Lago di Baratz na další místo. Jezero je obrostlé suchými stromy, takže je prd vidět a jediný co chytneme, tak Květa něco přes 6 vosích žihadel. Po cestě se zastavíme v plážové taverničce Risto bar Al Primo, kde mají vynikající jídla a velice ochotnou a příjemnou obsluhu. Pak už jen vykoupat a do Castelsardo. Naháníme ubytovatele, ale nakonec se zadaří. Problém je však v tom, že na pokojích není klima. Přesto to přežijeme.

Den šestý. Konečně nacházíme Capo Marargiu a pak jedeme do Bosy, kde si prvně prohlédneme hrad a pak se jdeme podívat na místní trh. Zde nakupujeme rajčata (chutná) za 1,4 € (Pedro o něco levněji). Pak si jdeme projít městečko, hlavní katedrála je zavřená a tak si dáváme chutný oběd v zastrčené taverně. Po obědě ještě jednou zjišťujeme, zda náhodou katedrálu neotevřeli a když ne, tak se jedeme vykoupat na spiaggia La Speranza a potom do jiného svatostánku, a to do vinařského muzea Museo e Tenuta vinařství Sella + Mosca. Zajímavá prohlídka i s ochutnávkou "portského", kde za zkušební vzorek se platí 4,- € (takže že je to zadara byly kecy). Po prohlídce jedeme ještě na pláž Spiaggia di Mugoni. Pedro už se koupat nejde, raději si dá škopíček ....