Fotografie uživatele Sally

Den poslední, patnáctý. Dobalujeme a chystáme se na cestu. Večer volal domácí, že potřebuje byt uvolnit do 10:00 hodin, a tak nám trošku zkřížil plány. Nakonec se nabalíme a opouštíme byt s tím, že si tam zabouchnu oblečení a musíme ještě asi 20 minut čekat, než nám uklízečka dojede odemčít. Pak už vyrážíme směr Santa Tereza, podaří se nám zaparkovat u pláže a jdeme na hodinku k vodě. Jenomže je tak nějak nepříznivo, jsou slušné vlny, takže nám ani nevadí, že odsud odjíždíme. Po cestě na letiště se stavíme v naší hospůdce Al Primo na oběd a pak už jen na letiště, kde nám neprodloužili čas vrácení vozidla, který byl stanoven na 16:00, a letadlo má letět ve 22:00. Nakonec vrátíme auto, přesuneme se na letiště kde zjistíme, že letadlo bude mít asi 1,5 zpoždění, nakonec odlétá někdy po půlnoci beze slova omluvy a vysvětlení. Z Prahy odjíždíme okolo čtvrt na tři a v Brně jsme okolo páté. Na dvě hodinky do betle a pak rovnou do hokny.

Den třináctý - den plný šutrů. Vyrážíme na archeologické naleziště a navštěvujeme postupně Nuraghe Albucciu, Tombe, Tempietto Malchittu, Tombe Giganti, Li Loghi, La Prisgiona, Li Muri a pak do Arzacheny. Hledáme něco na oběd, až Květa zahlédne špica palušu, kde si dáváme výborné jídlo a já dokonce "levné" točené australské škopek. Odsud dojedeme k houbové skále. Po cestě domů pak máme ještě miliardářský přístav Porto Cervo, který patří katarskému princi, a pak už hledáme něco na vykoupání. Problém se značením i zaparkováním u pláží, nakonec Pedro najde jednu takovou, no pláž na vykoupání, kde jsme si i mušličky nalovili. Večer sprchne a je dokonce i bouřka.

V neděli 25. června se chystáme na přejezd. Balíme, vystavujeme náš skleněný poklad a vyrážíme směr Olbia. Po cestě míjíme skálu, která nám připomíná bobra, ale vzhledem k tomu, že jsem ji minul, hledám místo na otočení a vracíme se kousek zpátky. Podařilo se a tak zastavujeme na malém parkovišti. Po nezbytném focení pokračujeme dál. Ubytování nacházíme vcelku v pohodě, ubytovatel už čeká, a tak to všechno proběhne celkem rychle. Po ubytování se jedeme podívat do města na oběd, kde opět chcípl pes, ale objevíme malou pizzerii, kde se naobědváme. Pak už vyrážíme hledat pláž , kterou najdeme asi 12 km od Olbie směrem na Porto Santa Paolo. Nazývají to jako sluneční pláž. No budiž. Po odsolení vyrážíme do města, kde Pedra zanecháme u stánku (na škopek) a s Květou valíme do štatlu. Teď už to žije. Dáme po cestě zmrzlinu (i anýzovou), vyzvedneme Pedra a zpátky na ubytko. Dokonce jsem se zkamošil s místní hajfó

Den devátý vyrážíme do horské vesničky Trinita d´Agultu, kde doufáme, že nakoupíme domácí produkty. Ale akorát tak prd. To prý musíme u prodejců u cesty. Tady taky scípl pes. Tak vyrazíme do Santa Teresa Gallura, kde narazíme na kouzelnou modrou pláž mezi skaliskama. Projdeme se po ospalém městě a po návratu na parkoviště se rozhodneme, že tu na hodinu zůstaneme se koupat. Paráda. Až na to, že Květa musí lochtat malinku medúzu, která se jí patřičně odměnila a žahla. Zpátky pak zkoušíme hledat Costa Paradiso, ale to už by nám naprosto nevycházel čas, tak jenom hodíme čučku, pozdravíme se s divočákem a valíme na Isola Rossa, kde mají být pláže s růžovým pískem. Hmmmmm, asi jsme barvoslepí. No a pak už jen návrat na ubytko a nakoupit něco málo na napití.

Den sedmý přesunový. Po bohaté vynikající snídani, kterou nám denně pan domácí Giovanni Vacca vychystával, vyrážíme okolo Lago di Baratz na další místo. Jezero je obrostlé suchými stromy, takže je prd vidět a jediný co chytneme, tak Květa něco přes 6 vosích žihadel. Po cestě se zastavíme v plážové taverničce Risto bar Al Primo, kde mají vynikající jídla a velice ochotnou a příjemnou obsluhu. Pak už jen vykoupat a do Castelsardo. Naháníme ubytovatele, ale nakonec se zadaří. Problém je však v tom, že na pokojích není klima. Přesto to přežijeme.