Fotografie uživatele Sally

V úterý se vypravujeme kousek od Koszalinu do nádherných zahrad Hortulus a po jejich prohlídce a obědě jsme se přesunuli do druhé části, a to k rozhledně ve tvaru DNA a k labyrintu (labiryntu). Nejprve si opět projdeme zahrady, poté vylezeme na rozhlednu, podíváme se po okolí, zkontrolujeme bludiště, které nakonec i navštívíme. Zabloudíme jen jednou, jinak všechno v pohodě. A to asi i proto, že máme zakoupené info i s plánkem :-) Celkem jsme zde strávili asi 5 - 6 hodin a za deště odjíždíme zpátky do Kolobřehu. Určitě návštěva stojí za to.

V neděli ráno zase prší. Když před polednem přestane, vypravíme se na západní pláž přes pobřežní les. U schodů a vyhlídky psi na pláž nesmí, o kus dál už žádný zákaz není. Fučí, jsou vlny, přesto po kolena vlezu do moře. Teplota vody je zhruba stejná jako přesně před rokem měl Jadran. A to skutečně, po přívalovém dešti měl Jadran okolo 18 stupňů a ochladilo se. Po obědě, který si dáme ve stánku s rybama se vypravujeme do města, ale jedeme autem. Vyčasilo se a tak se projdeme okolo mola, po nábřeží se stánkama a vylezeme i na maják, odkud je krásný výhled nejenom po přístavu, ale i po městě. Na obě placená mola nejdeme, považujeme za zbytečné vyhazovat peníze za vstup. Na zpáteční cestě se ještě zastavíme na něco sladkého s kafíčkem a za mrholení se vracíme zpátky. Škoda, že nevyšlo koupání, ale třeba se někdy podaří.

Dá se říct, že poslední den dovolené nastal. Pedro si udělil sanitární den a já s Květou vyrážím na výlet. První nás čeká Kobilarna Lipice. První co nás překvapilo, je parkoviště bez placení. Zaparkujeme a jdeme k pokladně. Zaplatíme 2x 18,- € a jdeme dovnitř. Shodli jsme se na tom, že jde především o byznys. Koně převážně ve stájích, na volné pastvě byly dosti daleko od nás. Takže jsme si vyhlášený hřebčín ani neužili :(. Dalším cílem byl opevněný kostelík Hrastovlje. navigace nás tahla přes Itálii, tak jsem se raději vrátil na dálnici a jel podle směrovek. V Hrastovlje jsem zaparkoval na malém parkovišti a nachystali se na cestu asi 300 metrů ke kostelíku. Dva stánky jsme si nechali až po prohlídce. V kostelíku se platí vstupné 3,- €, ale nakonec jsme tak ani nečekali, protože pokladní (průvodkyně) se věnovala jiným návštěvníkům a na nás neměla čas. Tak jsme si prošli areál kostelíka a po vypuštění drona se vracíme zpět na parkoviště s tím, že si něco nakoupíme. Ale ouha, stánky byly nachystány jen pro dva turistické autobusy a jinak tu chcípl pes. Takže máme smolíka a nic nekoupíme. No a protože jsem si usmyslel, že musím ochutnat medvěda, vypravujeme se na oběd do Gostilny pod Slavnikom. Nastavím navigaci a vyrážíme. Odbočka na Bezovicu je ještě v pohodě, ale když dojedeme do dědiny Podpeč, zjišťuji, že jsme v gébišu a že s takovým autem tam nemám co dělat. Kontroluji si správnost informace navigace na google mapách, ale ty mě vedou úplně stejně. V těch úzkých uličkách to vzdávám a vracíme se zpět (ve videu vypínáím zvuk). Nakonec, na jednom parkovišti nastavuji navigaci znovu, už mě nevrací, ale vede mě asi dvakrát tak dlouhou cestou ale za to pohodlnou. Gostilnu najdeme, dáme dobré jídlo a vracíme se zpět. Ještě poslední koupání v moři a zítra dom.

Tak jsme vyrazili do malého, ale historicky cenného městečka Piran, které je dfc. spojeno s Portoroží. Jeli jsme podle cedulí na parkoviště, ale tam jsme se nedostali, protože je vyhrazeno abonentům. Kdyby to alespoň měli sděleno nahoře u parkovacího domu. No nic, tak jsme se vrátili, zaparkovali a odešli na zastávku Free Busu, který nás odvezl do centra, resp. do přístavu. Prošli jsme si náměstí a při míjení Divadelní kavárny jsme zasedli na kafíčko. Pedro už zůstává a s Květou procházíme celé historické město a hradby. Po návratu sedneme na náměstí na pozdní oběd a vracíme se zpátky do Portorože. Vyvenčíme holky a hurá na pláž.

V úterý se vypravujeme do malého městečka Izola nedaleko Portorože. Hned po výjezdu z Portorože trávíme pár kilometrů v koloně (a tak to bude každý den). Navigace nás správně dovedla na nalezené parkoviště v přístavu. Po zaparkování jsme vyrazili do městečka. S Květou vystoupáme na zvonici u kostela Sv. Mavra, zatímco Pedro čeká dole. Potom sejdeme v dešti k pobřeží, dáme si kafíčko a neustále nás "pronásledují" šašci v oranžových hábitech stále vřeštící jedno a to samé. Projdeme si nábřeží, podíváme se do parku a po obědě se vydáme na městskou pláž. Ta nás až tak neuchvátí, takže opouštíme město a jedeme na pláže k Bílým skalám. tady se jen podíváme a nakonec skončíme na pláži v Portoroži. Izola je bývalá rybářská osada, hezké historické městečko, ale nakonec jsme byli rádi, že máme ubytování v Portoroži.