Egypt od 9 578 Kč
Zobrazit zájezdy

Rozhovor s KikiP_

Vloženo: 23. června 2019
Poslední příspěvek: 7. července 2019
Administrátor Administrátor /
Dáša
Administrátor Administrátor / před rokem
Dáša
Další z řady rozhovorů s ostřílenými cestovateli z Cestolina. Jejich vlastní zkušenosti a rady. Jako další jsme se rozhodli vyzpovídat uživatelku KikiP_.

KikiP_ je cestovatelka-pohodářka, nikoliv však turistka. Odmítá proležet celou dovolenou na pláži, zároveň nemá ráda, když musí pět dnů v kuse bez odpočinku za někým běhat od čerta k ďáblu. Její zásada je: „Neodškrtnu si na mapě návštěvu země, dokud (bez ohledu na délku pobytu) v dané zemi neabsolvuji aspoň jeden náročnější výlet k památkám a většinou i pár těch méně náročných.“
Občas se donutí i ke klasické poznávačce, ale vzhledem k náročnému zaměstnání si ráda dopřeje i luxus a klasickými cestovateli nenáviděné „all inclusive“. All inclusive resort považuje hlavně za základnu k odpočinku a jako zásobárnu pitné vody na výlety.

Její životní motto zní: „Neohrožuje-li to tvůj život, zkus všechno aspoň jednou.“

Na Cestolinu si můžete přečíst její recenze hotelů a hodnotné příspěvky v diskuzích.

1) KikiP_, Egypt je mezi cestovateli velmi oblíbený a zdá se, že i Vám tato země učarovala. Jaké letovisko je Vaše oblíbené a proč?
Egypt je taková moje láska a býval to i můj dětský sen. Vždy mě zajímaly starověké památky. Jako dítě jsem dostala knihu „Divy světa“ a fotka pyramid mě fascinovala. Knihu mám mimochodem stále doma a sbírka knih se mi od té doby rozrostla. V Egyptě jsem si zamilovala zejména podnebí. Pokud bych měla porovnávat s ostatními destinacemi, které jsem navštívila, tak v tomto ohledu byla nejnáročnější Keňa, kde bylo vlhko a horko jako v čínské prádelně. Kdekoliv na jihu Evropy je na mě už trochu studené moře, jelikož se vyhýbáme dovoleným na vrcholu sezóny, kdy je všude i spousta dětí. V Egyptě je relativně suchý vzduch, takže horko není tak nesnesitelné, a moře i vzduch mají příjemnou teplotu i v zimě.
Můj původní plán byl navštívit každou zemi pouze jednou (maximálně dvakrát) a posunout se dál. Egyptu jsem ale propadla na první dobrou. Plány se změnily na: „Každý rok aspoň jednou Egypt a jedna nová destinace“. Letos na přelomu května a června jsem kvůli němu změnila i svůj plán navštívit Dominikánskou republiku.
Už od první návštěvy Egypta se přemlouvám, abych zkusila i jiné letovisko, ale zatím se stále vracím do Hurghady. Za těch pár let už tam máme přátele a navíc mi vyhovuje blízkost města, možnost vyrazit si do obchodu, na trh, na večeři nebo se prostě jen projít po městě. Jsem inženýr ve stavebnictví, takže ty rozestavěné, nehotové a pro někoho i ošklivé domy jsou pro mě jako ráj (Teď jsem například navštívila nově otevřený hotel, kolem kterého jsem celá léta jezdila, když na tom pozemku stál jen rozestavěný železobetonový skelet). Navíc mě baví i focení, takže si tam můžu docela vyhrát. Představa, že budu zavřená ve „zlaté kleci“ někde v oblasti Marsa Alam, je pro mě zatím nepřijatelná, a to i přes to, že ráda šnorchluji. Hurghada je navíc i výhodný výchozí bod pro výlety.
Často jsem se setkávala s názory, že Egypt není bezpečný, lidé by neměli chodit ven bez průvodců... a co teprve osamělé ženy. Nejvíce jich bylo samozřejmě v situaci, kdy jsem se poprvé rozhodla navštívit tuto zemi sama. Bylo mi jedno, co mi říkali lidé, kteří tam nikdy nebyli, stejně jako ti, kteří tam byli, ale nevytáhli paty z hotelu. Mně nedělá problém zavolat si Uber a zajet si do centra nebo do nákupáku (mimochodem Uber vřele doporučuji – příznivé ceny, dobrá auta, výborní řidiči). Ani jako blondýna se nebojím. Proč? Protože nejsem tak hloupá, abych šla do města provětrat tu nejkratší minisukni z šatníku (ne že bych vůbec minisukně nosila ). Místní kulturu a obyvatele jsem si oblíbila a chovám k nim náležitý respekt, což je podle mého jedním z ukazatelů rozdílu mezi turisty a cestovateli. Pokud vím, že se budu pohybovat mezi místními, náležitě tomu přizpůsobím oblečení – dlouhé kalhoty, žádné hluboké výstřihy nebo průhledné materiály, minimálně tříčtvrteční rukávy... a v kabelce vždy šátek. Když jdu sama po ulici a dám si ho na hlavu, tak na mě nikdo nepíská, nepokřikuje, všichni se chovají s úctou... a nespálí se mi pěšinka Pokud jsem takto vybavená a připravená, má to i další výhodu během výletů. Až na jednu výjimku – Mosque El Mina Masjid v Hurghadě, kde to bylo spíše turistickou atrakcí a způsobem, jak vylákat z turistů více peněz, než povinností – jsem nikdy nepotřebovala oblékat do mešity hábit. Takovou připraveností jsme překvapili i naši průvodkyni Elišku v Turecku. Zatímco se všichni ostatní (muže v šortkách nevyjímaje) soukali do erárního oblečení, my jsme si sundali boty, nasadili šátek a vstoupili. Asi to není na těchto výletech běžný jev.
2) Máte zkušenosti s fakultativními výlety v Egyptě? Můžete nějaké doporučit? Jak se pohybují například ceny takových výletů?
S fakultativními výlety jsem na tom v téhle zemi poměrně dobře. Jen za první tři dovolené v Egyptě jsem absolvovala asi všechny ty nejzajímavější. Během té první jsme byli na výletě dokonce každý druhý den. Ceny se liší podle toho, jestli si je kupujete od cestovky nebo (tak jako já) najdete levnější variantu, čímž rozhodně nemyslím pochybné pouliční prodejce. Já osobně využívám služeb LM Holiday, což je taková česko-egyptská cestovka, a jsem maximálně spokojená.
Z výletů rozhodně doporučuji Luxor, kde je k vidění větší množství památek, než je třeba v Káhiře. Výlet do Luxoru jsem absolvovala hned jako první a chrám královny Hatšepsut považuji za jedno z nejkrásnějších míst, které jsem kdy viděla. Pamatuji si ten moment, kdy jsme vystoupali po schodišti nahoru, já se otočila a tím převýšením se najednou otevřel výhled až k pruhu zeleně v okolí Nilu. Stejně tak mě uchvátily zbytky barevného zdobení chrámu v Karnaku v místech, kam nezasahuje přímé slunečního světlo, nebo hvězdná obloha na stropech hrobek v Údolí králů. O to víc zamrzí, když vidíte stovky a tisíce podpisů turistů vyrytých přes původní výzdobu do stěn na začátku vstupu do hrobky. Podle mého názoru je to ještě větší vandalismus, než „zámečky lásky“ na mostech. Tento výlet rozhodně patří k náročnějším a nedoporučuji jeho absolvování v nejteplejších měsících. I z kraje září bylo toho dne poměrně nesnesitelné horko a po velice únavném dni na nás čekala ještě ta několikahodinová cesta zpět.
Poučeni z tohoto výletu jsme o rok později do Káhiry letěli a absolvovali jsme soukromý výlet pouze s průvodkyní a řidičem, což doporučuji. Můžete si v lepším případě upravit program, nikde nečekáte a nakonec se dostanete i do míst, kam ve velké skupině nemůžete. O pyramidách asi není třeba se příliš rozepisovat, ty jsou samozřejmě naprosto úchvatné. Pokud se ale ještě v nejbližší době dostanete do Káhiry, pak vás jistě čeká i návštěva starého muzea. Už samotná budova je nádherná a trošku si u ní připadáte, jako byste se právě přesunuli do centra Havany. Obsah je ale ještě lákavější. Zejména proto, že se vám naskytne možnost, kterou rozhodně v Evropě nemáte – dotknout se velké části exponátů a rozhodně nejde o kopie. Téměř nic není za sklem nebo bariérou. Velkým zážitkem je rozhodně i doprava v Káhiře a pro mě samozřejmě opět i budovy-ošklivá káčátka.
Když jsem začínala jezdit, pohybovaly se ceny obou těchto výletů (autobusem) okolo $50 (všechny uvedené ceny platí pro dospělou osobu a výlety přímo z Hurghady), dnes je to spíše $70 (přes cestovku ještě o $50 více). Jednodenní letecký výlet do Káhiry začíná na ceně $210.
Pro rodiny s dětmi je určitě zajímavá možnost navštívit také Grand aquarium, kam se za pár egyptských liber dostanete sami a vstup je $25. V akváriu mají i něco jako minizoo s místní faunou (v ceně). K zahození rozhodně není ani Dolphin show (cca $20) v Dolphin World. Pro odvážnější (a to my jsme) je tu i možnost zaplavat si s delfínem (od $65)… a nebo se jen vyfotit. My upřednostňujeme DW na Makadi Bay, kde jsou během show k vidění i další zvířata, a to hlavně pokud si s delfínem chcete i zaplavat (delší plavání). Pokud chcete dlouhou show pouze s delfíny, pak zvolte DW v Hurghadě.
Pro milovníky poznávání místní kultury přes růžové brýle jsou zde samozřejmě výlety typu Safari (od $20). Ve většině případů se k nim dostanou hlavně nadšenci do čtyřkolek. Pokud (tak jako prvně a zcela naivně já) očekáváte jízdu v dunách Sahary, pak vás asi zklamu. Žádné tu nejsou. To ale rozhodně neznamená, že je to nuda. Proti tomu se správným průvodcem je určitě zajímavý výlet do centra Hurghady (od $10). Tam už máte možnost dostat se na dosah místním a pocítit aspoň na okamžik tu správnou atmosféru. Otázka zní, kdo vám zaručí dobrého průvodce? My měli štěstí.
Úplně na závěr tohoto tématu jsem si nechala otázku šnorchlování. Výběr výletů je nepřeberný, a jestli mohu něco doporučit, pak čím dál od Hurghady, tím lépe. Za mě se jednoznačně vyhněte čemukoliv, co je spjato s ostrovem Giftun (což je např. i Orange Bay,…). Čekají vás davy lidí, předražené pití,… Děkuji, nechci. Pro odvážné je tu samozřejmě Dolphin House (cca $20), kde máte možnost spatřit delfíny, ale je to pouze možnost, i když velmi pravděpodobná. Výlet je ale poměrně daleko na otevřené moře, proto uvažte, zda to zvládá váš žaludek. I v případě, že nezahlédnete delfíny, jsou zde místa ke šnorchlování, jaká u pobřeží Hurghady prakticky nenajdete. Za mě ale ještě jeden typ pro ty, co dočetli až sem. Výlet na ostrov Utopia (cca $25) v oblasti Soma Bay. Letos jsme se na toto místo vrátili a musím říct, že moc rádi. Málo lidí, krásné šnorchlování v dosahu pevniny, na útesech pár set metrů od ostrova nebo na vnější straně útesů podél pláže hotelu Sheraton a jste-li chytří, až se všichni ostatní na poslední zastávce vyvalí na pláži ostrůvku, půjdete si ještě s průvodcem zašnorchlovat tam. Tam je tohoto totiž k vidění nejvíc a já tuhle lahůdku absolvovala už dvakrát naprosto sama
3) Využíváte například i bohaté nabídky animačních programů, nebo dáváte přednost klidu? Jak probíhá takový Váš běžný dovolenkový den v Egyptě?
Vzhledem k tomu, že mě ze zásady nebaví opalování a ležení na lehátku, věnuji se hlavně plavání, lovení poustevníčků na pobřeží a jsou-li vhodné podmínky, pak šnorchlování a pozorování rybek. Vzhledem k tomu, že v Egyptě jezdím do hotelů, kde už někoho ze zaměstnanců znám (a většinou jsou to barmani ), tak si s nimi v rámci dovolených vylepšuji jazykové dovednosti. Pokud jedu sama, tak i rozhovory s ostatními hosty hotelu. Z aktivit s animátory volím hlavně ty pohodovější, jako např. lukostřelba a šipky. Ty jsme hrávali závodně, tak k tomu mám asi blízko. Když slyším ‚aqua gym‘, většinou jen zapluji dál do středu bazénu Večer se pak nechám zlákat na sledování večerních programů nebo pozvu přátele z řad místních na večeři a procházku v centru. Já platím, oni vybírají nejzajímavější místa …a je to dobrý obchod. Pro všechny ty, co rádi večeří v restauracích na Marině, snad jen informaci, že ty nejlepší restaurace za mnohem lepší ceny jsou jen pár kroků od jejích bran
4) V Egyptě je zvykem dávat bakšiš. Patříte i Vy mezi ty, kteří dávají spropitné a jaká je podle Vás ideální částka?
Tuším, proč tahle otázka padla, jelikož to není dlouho, co jsem se k tomuto tématu vyjádřila na FB. Dovolím si tedy ten příspěvek s malými úpravami uvést znovu a podotknout, že chronické držgrešle by si ho měly přečíst povinně.
Z vlastní zkušenosti mohu říct toto: Zejména Češi nejsou příliš ochotni dávat bakšiš a je to špatně. Mají totiž pocit, že pokud zaplatili all inclusive, tak mají nárok na vše, aniž by museli komukoliv cokoliv dávat, jelikož za dovolenou samotnou už zaplatili těmto lidem dost. To ale není tak docela pravda. Zejména u destinací jako Egypt nebo Tunisko platí, že velkou část vaší platby shrábne cestovka a letecká společnost, už jen malou část dostane hotel, což ale bývá nějaká mezinárodní společnost a tyto peníze pokrývají náklady na stravu a zisky hotelu, a ti lidé, kteří vás celý den musí ve čtyřiceti stupňovém vedru obskakovat, z toho ve výsledku mají velké kulové. Za posledních pár let jsem tam poznala pár lidí, kteří byli ochotni mluvit o tom, za jakých podmínek pracují. Liší se to sice hotel od hotelu, ale TOTO JSOU PRACOVNÍ PODMÍNKY JEDNOHO NEJMENOVANÉHO LUXUSNÍHO HOTELU:
pracovní doba: 12 hodin denně, 7 dní v týdnu, 60 dní v kuse (bez dne volna), poté 14 dní dovolené (na volno kvůli významným událostem a oslavám v rodině prostě zapomeňte; k doktorovi jen pokud umíráte). Pauza na oběd 20 minut (když je hotel plný, tak jíte na svém pracovišti za pochodu).ubytování: zdarma na firemní ubytovně cca 30 minut od hotelu, kam jezdí pendl, ve 3 nebo 4 lůžkových pokojích (tj. soukromí nula).stravování: pokud máte pocit, že zaměstnanci se například mohou v hotelu zdarma najíst, máte pravdu. Jídlo je opravdu zdarma třikrát denně. Otázka ale zní, jestli je tam v tu dobu i každý ze zaměstnanců. Prakticky většina stíhá maximálně dvě z nich. Pokud ale máte pocit, že se mohou najíst zbytků, co jsme my nesnědli v jídelně, jste naprosto na omylu. Tak pestrý jejich jídelníček není. Jídlo pro zaměstnance je připravované zvlášť. Něco malého k snídani je samozřejmost. Na "all you can eat" zapomeňte, vše je na příděl. Oběd a večeře jsou v jeden den vždy totožné. Kuře a rýže nebo dušené hovězí a rýže. Občas také jenom suchá rýže. Ne, ten seznam není neúplný. Dvě jídla střídavě den za dnem. O období ramadánu asi netřeba dlouze diskutovat, jen upozorním na fakt, o kterém jsem neměla dříve ani tušení. Asi každý ví, že muslimové nesmějí od úsvitu do soumraku jíst... Věděli jste, že nesmějí ani pít? A teď nemluvím o obecně zakázaném alkoholu, ale o čisté vodě. Že jsou mezi zaměstnanci třeba také křesťané, kteří tento půst nedrží? Mnohdy nezájem.plat: A teď to nejdůležitější. Za toto všechno, co musejí snášet, a ještě spoustu urážek a stížností od nevděčných hostů, dostávají v základu v přepočtu necelých 1 100 Kč, včetně odměn 1 500 – 1 800 Kč a jednou za pár let se třeba vedení hotelu smiluje a dají i něco přes 2 000 Kč. Říkáte si, že jsou tam přece jiné ceny? Jistě, ale... U nás když bere prodavačka čistého cca 12 000 Kč, zaplatí nájem a energie za malinkou garsonku třeba 6 000 Kč, pak jí ještě půlka platu zbývá na jídlo atd. V této konkrétní destinaci je nájem nejmenší a nejšpinavější garsonky cca 1 300 Kč, což je více, než je základní plat (takže firemní ubytovna je nezbytnost). Že číšníci a barmani dostávají dýška od jiných klientů? ...jistě. Ale oni si je stejně nesmí nechat. Odevzdávají je a rozdělení peněz je poté na vedení hotelu. Je to logické, protože kuchaři a další zaměstnanci, kteří s hosty nepřijdou do kontaktu, by byli v nevýhodě. Reálně jde ale většina peněz manažerům a ti kluci vidí tak jeden cent za každý dolar, který od nás dostanou. Pokud zaměstnance chytí s dýškem v kapse, znamená to automaticky výpověď. ZAČNĚTE SI PROSÍM JEJICH PRÁCE VÍCE VÁŽIT! BUĎTE RÁDI, KDYŽ MAJÍ ASPOŇ DOST SIL SE NA VÁS USMÁT K původnímu příspěvku jen dodám, že jsem na toto téma před pár týdny vedla rozhovor i s jedním z našich přátel, který pracuje za barem. Jeho vlastní slova zní: „Nezáleží na tom, kolik mi host dá, jestli je to dolar za celý pobyt, nebo deset dolarů za den. Důležité je, že ukáže vděčnost, a já mu s úsměvem poděkuji.“ Vyprávěl dokonce, že od jedněch hostů dostal dárek v podobě nějakých sprejů a otevřené poloprázdné krabice pracího prášku, které jim asi zbyly. I tak poděkoval… a obratem to všechno samozřejmě vyhodil
Ideální částka neexistuje. Liší se podle služeb. Osobně si vozím vždy aspoň $100 v jednodolarovkách pro tyto případy (eura nejsou vhodná, jelikož jsou to mince) a pak další množství větších bankovek. $10 – 20 dolarů nechávám recepčnímu při příjezdu, pár dolarů strčím do ruky řidiči autobusu, portýrovi dolar za každé zavazadlo, které odveze na pokoj či při odjezdu zpět. Barmanovi, který nás obsluhuje jen občas (třeba v lobby baru, kam si skočíme ráno na kafe a večer na jeden drink), dám $1 za den nebo prostě $1, když se na mě někdo zazubí. Kdo se o nás poctivě stará celý den, dostane i $5 (na konci pobytu pak $10 – 20 podle uvážení). V neplacené á la carte restauraci nechávám většinou okolo $10. Uklízeči nechávám $1 (nebo $2, pokud chci zvířátko). Na výletech odměňuji nejvíc řidiče, a to poměrem k celkového počtu lidí v dopravním prostředku, kteří se na bakšiš někdy i přímo skládají, a délce výletu resp. počtu najetých hodin. Stejně tak podle délky výletu odměním průvodce. Výše zmíněnému kamarádovi pak dáváme bakšiš většinou mimo hotel, aby ho nemusel odevzdávat, a to třeba i $100, jelikož se o nás v průběhu dovolené stará opravdu jako o vlastní. Navrch přihodíme ještě balíček sladkostí z Čech. Máme ale vcelku dobře zažité dávat bakšiš, až za odvedenou práci. V tomto ohledu je výjimkou jen uklízeč, ale pokud mu nechám dva dolary a nedostanu zvířátko, podruhé už mu je nedám
5) Jaké suvenýry si z Egypta vozíte? Máte zkušenosti se smlouváním?
Se smlouváním zkušenosti samozřejmě mám. Patří to ke kultuře a docela mi to i jde. Šlo by mi to lépe, kdybych měla správného parťáka do hry. Obecně platí, že pokud vás někdo druhý tahá od obchodu pryč, obchodník jde s cenou rychleji dolů. To bohužel moji parťáci na cesty zahrát neumí. Pokud ale mám čas a opravdu mi jde o nákup předmětu za vyšší částku, ráda si udělám čas i na jednu z mých oblíbených místních tradic a přijmu nabízený čaj. Pak smlouvání může trvat i dobrou hodinku. Obchodník navíc ví, že obchoduje s někým, kdo je znalý místních poměrů. Takto jsem si například v Káhiře pořídila malbu na papyru, která v noci svítí, a to poměrně velký kus. Za slušnou cenu jsem k ní uhádala ještě jednu menší pro maminku. Poměrně slušně jsem si vedla i v alabastrové dílně v Luxoru při nákupu sošek Tutanchamona a scarabea. Další typický suvenýr v mojí sbírce je vodní dýmka, ale ta je z obchodu s pevnými cenami. Další zkušenosti mám i z Turecka ze zlatnictví, odkud máme krásné zlaté náušnice.
Obecně ale lapače prachu nesbírám. Držím se zásady „jeden suvenýr za každou dovolenou“ a zatím to vychází. Z každé země si odvážím to, co je pro danou destinaci nejtypičtější. Třeba z Turecka mám tulipánové skleničky na čaj.
Je tu ale ještě jedna výjimka z pravidla a tou je jedlé zboží. Z Egypta zejména ibiškové květy na čaj (ty nám pravidelně kupuje kamarád za to, že ho zveme na večeři) či lokální směsi koření, jako je egyptská směs na koftu. Z Turecka jsme si samozřejmě vezli pistácie, kořeněnou cizrnu, sumac a lokum, z Holandska goudu a z Belgie pralinky.
Děkujeme za skvělé odpovědi nabité informacemi. Zaujal vás rozhovor? Zeptejte se KikiP_ na to, co vás zajímá...

Odpovědi 6 odpovědí

Jitulle
nová členka nová členka /
Jitulle
nová členka nová členka / před rokem
Jitulle
před rokem
@Dáša ~ stejně já
Mexičan
čerstvý příchozí čerstvý příchozí /
Mexičan
čerstvý příchozí čerstvý příchozí / před rokem
Mexičan
před rokem
Báječný rozhovor! Díky KikiP_. Líbí se mi Váš přístup a nadšení
kikiP_
věrná členka věrná členka /
kikiP_
věrná členka věrná členka / před rokem
kikiP_
před rokem
@Mexičan ~ Děkuji.
Markéta_008
nový člen nový člen /
Markéta_008
nový člen nový člen / před rokem
Markéta_008
před rokem
@Dáša ~ Dobrý den, vypadáte, že znáte Egypt jako své boty i se znáte s místními. Nevíte prosím, jak je to s jízdou na velbloudu? U hotelových pláží chodívá pán s velbloudem, kolik chce za povození? V poslední době čtu všude, že se k nim nechovají moc dobře. Nevíte co je na tom pravdy? Děkuji a přeji hezký den
TiQe
čerstvá příchozí čerstvá příchozí /
TiQe
čerstvá příchozí čerstvá příchozí / před rokem
TiQe
před rokem
@Dáša ~ Zdravím, máte zkušenost s návštěvou beduínské vesnice?
kikiP_
věrná členka věrná členka /
kikiP_
věrná členka věrná členka / před rokem
kikiP_
před rokem
@Markéta_008 ~
@TiQe ~
Dobrý den. Předpokládám, že dotazy měly být směřovány na mě.
Jízdy na velbloudech u hotelů stejně jako péče o tyto zvířata jsou záležitostí konkrétních hotelů. Za svezení mohou chtít cokoliv od $5 do $25. Co se týká péče, byla jsem v hotelech, kde se o ně starají dobře, ale informace o zanedbávání velbloudů i koní v jiných hotelech samozřejmě také mám. Na koních je zanedbání vidět o poznání lépe. Je ale jednoduchý návod, jak si to ověřit. Požádejte o prohlídku stájí. Pokud se dobře starají, nebudou s tím mít problém.
Co se týká dotazu na beduínskou vesnici, pak ano. Mám zkušenosti. Je to to výše zmíněné Safari. První rok jsem tento výlet absolvovala "jeepem", druhý rok na čtyřkolkách. V obou případech v odpoledních hodinách s večerním programem. Výlety se jemně lišily a vypadaly následovně:
Dovezou vás na základnu, kterou lze na google mapách najít jako Lotus Safari Center či Safari Sahara Hurghada (stačí zadat souřadnice 27.131975, 33.780553).
Pokud jedete "jeepem", dají vám nejprve na krátkou trasu vyzkoušet čtyřkolku, poté i buggy (na obojí doporučuji sluneční brýle a šátek "palestina", který lze zakoupit na místě, nebo nějaký obdobně velký), pak vás teprve naloží do toho, čemu se tady říkají jeep. V reálu je to dvoumístná Toyota - pravděpodobně Land Cruiser ročník cca 1990 - s nákladovým prostorem vyplněným dvěma dřevěnými lavicemi po stranách. Auto prakticky nemá tlumiče, nebo jsou tak tvrdé, že cítíte každý hrbol. Vzhledem k tomu, že trasa 20 km na západ od centra vede po větrem zvlněném stmeleném písku, na konci máte v každém případě řádně vyklepané ledviny. Řidiči místy s auty dokonce driftují po písku, závodí spolu či přejíždí některé poměrně strmé úseky, které si tam za ta léta vyjezdili. Vzhledem k tomu, že uvnitř auta nenajdete jediný úchyt, snadno přijdete k bouli na hlavě či novému nápadníkovi, kterému samovolně přistanete na klíně.
To vše byl důvod, proč jsme druhý rok zkusili čtyřkolky. Na ty doporučuji opět "palestinu", speciální brýle vám tady za 2€ na osobu půjčí (Neodmítejte!) a dlouhé kalhoty, jinak si spálíte nohy o motor (ze zkušenosti jedné ze spolucestujících). Čtyřkolky jsou jen brzda-plyn, takže vhodné i pro neřidiče. Upřednostňují jízdu po jednom, ale za určitých okolností výjimku udělají (mladší děti samozřejmě pouze jako spolujezdci). Vysvětlí vám, že si musíte držet malé rozestupy, jet plynulým tempem, neotáčet se, nevyjíždět do boku z řady, nedělat blbosti... Já měla tu smůlu, že idiot přede mnou dělal blbosti a já si to za něj ještě slízla, že nedržím rozestup.
Ve vesnici vás čeká krátká jízda na velbloudech, které vodí místní děvčata. Připravte si pro ně bakšiš a dejte ho tomu, kdo velblouda opravdu vedl, nikoliv muži, který velbloudy přiděluje (Tuhle informaci raději nebudu rozvádět, ale je k nezaplacení). Za to vás s velbloudem i vyfotí, občas i za jízdy.
Dobrá rada: Při vstávání velblouda na začátku jízdy se malinko předkloňte, při jeho sedání na konci se hodně zakloňte a v obou případech se držte sedla před i za tělem.
Po jízdě na velbloudovi vám nabídnou i projížďku na koni (vzhledem k tomu, že vážíme podobně jako ti arabští koníci, jsme to odmítli). Následuje prohlídka příbytku beduínů s možností ochutnat čerstvě upečenou chlebovou placku a pak vás posadí do přístřešku odkud je možné si vyšlápnout na kopec na sledování západu slunce (strmé, kamenité, pouze v dobrých botách). V přístřešku vám nabídnou vodní dýmku a výborný beduínský čaj.
Poté už nasleduje cesta zpět na základnu, kde vás čeká po setmění večerní program - břišní tance, fakír a tanec dervišů. Někde v průběhu odpoledne je i občerstvení, ale záleží na časových možnostech jednotlivých skupin. V jednom z případů nám dávali i pití zdarma. Součástí Safari centra je i minizoo s plazy a želvami, i na to si udělejte chvilku.

Příspěvky do diskuze mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

Přihlaste se nebo si vytvořte profil ve formuláři níže. Stačí napsat Váš příspěvek a zadat e-mailovou adresu pod kterou se chcete registrovat. Následně Vám pošleme na e-mail potvrzovací odkaz, kterým registraci dokončíte.

Vložit odpověď

    Odesláním formuláře jsem srozuměn(a) s informacemi o zpracování osobních údajů