Fotogalerie

Tak asi to nejlepší nakonec, původně jsme chtěli plout na ostrov kormoránů, ale nebyli lidi, tak se nikam neplulo a my se vrátili zpět na ubytování. Protože bylo relativně hezky a měl jsem povolení dronovat, tak jsem vystartoval do vzduchu. Jenomže byl dost silný vítr, a tak jsem neměl odvahu letět někam dál. Tak se mi podařilo natočit alespoň úžasné ubytování ORION v Kozinu. Určitě, pokud zdraví, čas a peníze dovolí, se tu ještě chceme zastavit, třeba jen na jednu nebo pár nocí. Děkujeme paní domácí za milé přijetí a krásný pobyt.

V neděli vyjíždíme trošku dál, a to do Vlčího doupěte Gierloyz, kde trávil Adolf Hitler válku až do neúspěšného atentátu. Na vjezdu zaplatíme se vstupným zároveň i parkovné a vyrážíme do areálu. Dnes máme holky s sebou, takže se nemusíme časově omezovat. Projdeme si bunkry které jsou přístupné a na konci si dáme v místní restauraci oběd, který nás tedy vůbec nenadchne. No je vidět, že byznys je byznys. Asi 20 kilometrů odsud jsou Mamerki, kde jsou další bunkry a německá zdymadla. Tam ale nejedeme a z Vlčího doupěte se vypravíme do Zubří farmy Wolisko. Počkáme tam ještě půl hodiny, protože mají přerušovanou otevírací dobu. Holkám nevadili zubři a naopak, zubrům nevadili holky. Asi za 45 minut se vypravujeme zpátky na ubytování Orion. Jedna věc je ale jistá, klobouk dolů před staviteli celého areálu Vlčího doupěte.

pátek ráno vyrážíme do Gizycka, kde zaparkujeme na sousedním parkovišti než ve čtvrtek. Trochu zápasím s parkomatem, ale nakonec se to povede. Zaplatím celodenní parking a jdeme si koupit plavenky. Holky jedou tentokrát s námi. Nalodíme se a vyplouváme, čeká nás tříhodinová plavba do Mikolajek. Plavba je "pro nás" taková jednotvárná - jezero, kanál, jezero, kanál ....... a tak to jde až do cíle. V Mikolajkách máme taktéž tři hodiny volno. Takže se projdeme od přístavu k náměstí a dáme si na svačinku grilovaný oštěpok se slaninou a brusinkami (mňam). Potom jen tak procházíme městečkem, zastavíme se na vynikající oběd, který kvalitou odpovídal ceně. Candát a štika s rozličnými přílohami opravdu nemají chybu. No a pak už jen zbývá cesta zpět do přístavu. Akorát jsme si zapomněli koupit uzené ryby :-(, ale co už se dá dělat. Nazpět nás do Gizycka čekají opět tři hodiny plavby. Po přistání v Gizycku se vypravíme k autu a vracíme se do Kozinu. A abych pravdu řekl, Mazury jsou krásné, ale ........... ale pro toho, kdo miluje trávit dovolenou na lodi, nebo miluje vodní sporty., rybaření. Pro nás to bylo tak jak jsem uvedl výše - jezero, kanál ...... Míst pro koupání je minimum, většinou se řeší z lodí. Ale určitě je to krásné místo pro relax.

Dnes přejíždíme od Baltického moře k Mazurským jezerům, do vesničky Kozin - ORION domki letniskowe. Krásné ubytování, kde vydržíme týden.

V pondělí vyrazíme směr Wolinský národní park a první zastávka je na Tyrkysovém jezeře. Posledních pár kilometrů je po velice zajímavé silničce, ale stojí za to. Holky jsme nechali na apartmánu, a dobře jsme udělali. Ani na Tyrkysové jezero psi nesmí. Projdeme se až na Pískovou horu, ale pro neschůdnost a špatnou značenost cest se vracíme zpátky na neplacené parkoviště u školy. Nejsme ale jediní, kdo hledají cestu okolo jezera. Jezero je hezké, hezký výhled a příjemné prostředí. Odjíždíme o několik málo kilometrů dál, a to do Smazialny ryb u Rybáka, kde si dáme rybí oběd a po obědě se vypravíme do zubří rezervace. Od parkoviště je to asi 1200 metrů a nejsme jediní kdo neumí číst. Až když dojdeme ke vstupu do areálu zjistíme, že v pondělí není otevřeno. A takových je nás alespoň 20, kdo se postupně vrací zpátky. Tak ještě vylezeme na vyhlídku Gosan, která je nejvyšším bodem nad mořem a vracíme se zpátky do Kolobřehu, a opět za mírného deště.

19. srpna vyjíždíme ráno z Brna a v podvečer dorážíme do Kolobrzegu, kde máme zajištěné ubytování v Apartman Baltyk. Po ubytování se jdeme projít po naší části Kolobrzegu a po večeři nakoupené v Žabce jdeme spát. Ráno je také den. Ráno 20. srpna se vypravujeme do města a podívat se, kde co vlastně je. Je pod mrakem a vypadá to na déšť. V rybářském přístavu obhlédneme stánek s uzenými rybami a domlouváme se, že nakoupíme až na zpáteční cestě. Zjišťujeme, odkud jezdí okružní busíky, a jeden řidič nám zavolá svého kolegu. Tak se za 40,00 PLN za osobu svezeme po městě, vyslechneme si polský výklad a nakonec ani neprojedeme celou hodinu a vystoupíme v přístavu. Mezitím občas prší a není příjemně. Projdeme si přístav, opět narazíme na uzené ryby a jdeme k Vikingům na výborný oběd. Opět pěšky zpátky, a to větší část cesty v dešti. Uzené ryby jsme už nestihli, tak snad někdy jindy.

Druhá návštěva Lefkády byla i proto, že byla konečně zpřístupněna pláž Egremni. Vždy si vytyčím, co si chci splnit a jdu si za tím. Takže splněno a můžu říct, že to byl neskutečný zážitek! Schody jsou bezpečné a pohledy z výšek kolem strmých stěn jsou dechberoucí. Fotky jsou toho důkazem. Občerstvení zde na pláži nenajdete. Až nahoře před brankou podávají pití, což v těch vedrech přijde vhod. I cesta po asfaltce dolů ke schodům je delší. Ale vidět Egremni stojí za to!!