Fotografie uživatele Sally

Dnes vyrážíme do Werfenu, resp. kousek výš, a to do nejdelší ledové jeskyně na světě, Eisriesenwelt. Cesta na parkoviště pod jeskyní není až tak hrozná, jak jsem se někde dočetl, řecké silničky jsou o mnohem horší. Měli jsme štěstí, že jsme zaparkovali blízko návštěvnického centra, kde jsme zakoupili jízdné na lanovku a vstupné do jeskyně, pro dva za 58,- €. Od kasy k lanovce je to asi 25 minut pěšky, potom 3 minuty lanovkou výškový rozdíl 500 metrů a dalších 25 minut ke vstupu do jeskyně. Poté jsme vyfasovali karbidku a vstoupili do "mrazu" +3 stupně Celsia. Při prohlídce, která trvá něco přes hodinu, člověk překoná asi 143 výškových metrů nahoru a potom dolů, celkem 1400 schodů. V jeskyni se nesmí fotit a natáčet, prý z důvodu zdržování výpravy, ale to asi nebude pravda, protože když jsme nahoře stáli delší dobu a natáčel jsem, byl jsem upozorněn na zákaz a musel jsem přestat. Po prohlídce jsme se zastavili na oběd v restauraci nad lanovkou a poté už pokračovali zpět. Po návratu jsme vyzvedli Cherry a Lilly na hotelu a vypravili se do nádherného údolí Gollinger Bluntautal. Jestli bude někdy příště, tak to chce na celý den. Fotky z jeskyně jsou oficiálně ke stažení na stránkách jeskyně, něco je z kamery a něco ze zakoupeného leporela.

V sobotu vyrážíme do Hallstattu. Vzhledem k zaplněným parkovištím zajíždíme až na parkoviště P3, které je až za městem. Naštěstí odsud jezdí do města taxi za 2,- € na osobu, což obětujeme a vezeme se do města. Prvně dojdeme k lanovce a vyjedeme k nejstaršímu solnému dolu na světě, projdeme jej, sjedeme na dvou hornických skluzech, svezeme se vláčkem a než nastoupíme na zpáteční cestu lanovkou, jdeme se podívat i na vysutou vyhlídku. Potom se projdeme i po nádherném městečku Hallstatt. Dostaneme chuť na rybu v rybí restauraci, ale nejprve restaurace nefunguje a potom nemají ryby. Takže si nakonec zajedeme do vedlejší dědiny Obertaun, kde si rybu dáme a za deště plni dojmů odjíždíme zpět na hotel do Gollingu.

V pátek ráno vyrážíme autem do Rožnovského skanzenu. není to sice daleko, ale bude nás asi honit čas. Po zaparkování jdeme prvně od parkoviště na Jurkovičovu rozhlednu a po výstupu pokračujeme dále do Valašské dědiny. Ke konci už zjišťujeme, že nezvládneme všechno, a tak vypouštíme Mlýnskou dolinu a jdeme navštívit rovnou Dřevěné městečko. Tam si i dáme oběd a pak honem na Ranč Bučiska. Odložíme Cherry a Lilly a přesouváme se do Rožnovských pivních lázní. Po procedurách to bereme pěšky na Ranč a večer ještě pokecáme u vínečka se známými.

Dnes už odjíždíme dom. Po cestě se zastavujeme na nádherné zřícenině hradu Sumeg, která určitě stojí za to. No a obědovečeři si dáváme v Paprika Csárdě kousek před hranicemi s Rakouskem a Slovenskem. Prodloužený víkend v termálních lázních v Maďarsku se rozhodně vyvedl.

Hned po snídani vyrážíme do buvolí rezervace Kápolnapuszta mj. i s tím, že tam nakoupíme nějaké pochutiny. Cestou míjíme vyhlídkový vláček, a máme výhodu, že jsme tu dřív a máme na všechno klid. Pochutiny žádné nemají, což nechápeme proč. Tak se vydáme na procházku mezi pastvinami, pozorujeme buvoly, sysle, koníky i osly a mezitím nás zde míjí návštěvníci z vláčku. Ten ale odjíždí dřív. Po procházce pokračujeme na KisBalaton, kdy opět potkáváme vláček, a protože si až tak úplně nejsem jistý navigací, nechám se vést. Nakonec i navigace mě dovedla tam, kam jsem potřeboval. Projdeme se po ostrůvku, kde si odlovím kešku a asi za hodinu a půl se vracíme k autu a do Zalakarose. Zajdeme si na oběd do vynikající hospůdky Frisko a pak jdeme do centra na "vinařský" vláček. Problém nastává v okamžiku nástupu, kdy povoz přijede již z půlky plný a všichni se tam nevejdeme. Což pan majitel vyřeší tím, že první část odveze ke keramické dílně, vrátí se pro nás, tu první část výpravy pak odveze na panoramata a s námi pak ve druhé várce udělá totéž. Pak už jen zasedneme do vinného sklípku, ochutnáme v rámci "jízdy vláčkem" 6 druhů vína, koupíme si něco s sebou a pak už jen na večeři do hotelu. Parádní výletový den zakončený krásnou vinnou tečkou.