Fotografie uživatele Sally

Poslední únorový den vyrážíme s cestovkou a Pedrem na výlet do Vídně, do aquaria v bývalé protiletadlové věži. Po cestě se zastavujeme v nákupním centru G3 na kraji Vídně, což se nám osobně moc nelíbilo, ale budiž, kromě nás tří všichni zuřivě nakupovali a tři účastníci dokonce zůstali až do večera. Potom už nás autobus vyhodí u Maria Theresien Platz, odkud už pěšky pokračujeme k Haus des Meeres. Zaplatíme si vstupné a pak zde trávíme zhruba do 15:00 hodin a pak už jdeme hledat nějakou restauraci na oběd. To se nám povede kousek bokem v bočních uličkách a pak už se vracíme na Maria Theresien Platz, kde nás má opět vyzvednout autobus. Nabereme tři nakupující v G3 a pak už nás čeká jen cesta na domášov. No že by to byla až tak něco ..............

V sobotu jsme vyrazili kousek od Hevízu pod Balaton do Kápolnapuszty, bůvolí rezervace. Mimo to, že jsme se chtěli seznámit s buvoly, chtěli jsme i zakoupit nějaké poživatelné produkty, ale měli jsme smůlu. Nic jsme nekoupili. Tak sjum e se asi hodinku prošli po "rezervaci" a pak mazali zpět do Hevízu na hotel.

A stejně asi nejhezčí vánoční trhy máme u nás, v Brnisku :-)

Na státní svátek jsme se vypravili do Retzu na slavnosti vína. Původně jsme měli jet s Českým Kormidlem, ale nakonec pro nás neměli místo pro prý porouchaný autobus. No a než čekat, jestli náhodou někdo nezaspí, tak jsme se rozhodli jet autem. Nakonec to vyšlo asi na třetinovou cenu. Po příjezdu do Retzu se mi podařilo vcelku slušně zaparkovat a prvně jsme navštívili NEJVĚTŠÍ vinný sklep v Rakousku o hloubce cca 25 metrů a chodbami o délce 22 km. Po prohlídce jsme dostali na košt víno a vypravili se již do města na náměstí. Zde to již žilo, víno a burčák tekly proudem (zatím jen za peníze), všude to vonělo nějakými pochutinami. A tak jsme se do toho reje také ponořili. Jenomže z toho, co slibovalo České Kormidlo, nakonec nebylo skoro nic, to totiž mělo být až v nedělu, což jsme zjistili až na místě z letáku. CK nás ovšem informovala klamavě. Slibovaný vinařský průvod, ohňostroj, princezna, víno tekoucí z obou kašen bílé a červené - i když teklo jen bílé, a to jen půl hodiny. To bylo jediné, co bylo až tak trochu pravda. Nakonec, užili jsme si to i přes počáteční drobný déšť, bylo to fajn, ale znát přesný a správný program, jeli bychom tam až v tu nedělu. Jinak určitě návštěva Retzu stojí za to :-)

Ráno se v klidu nasnídáme a vyrážíme do Chocholowa. Ale při cestě do Zakopaného se nám líbila jedna vesnička, a tak se tam chceme podívat. Jenomže navigace nás tentokrát chce vést jinudy, než jsme jeli včera, a tak se rozhodnu, že jedeme podle projeté trasy a tak tam trefíme. Což se podařilo a jedeme nádhernou tatranskou krajinou do vesničky Dzianisz. Zde se zdržíme něco přes půl hodiny a pokračujeme do Chocholova. Je samozřejmé, že si uděláme čas i na prohlídku krásného městečka. Potom přejíždíme směr Chocholowskie termy. Parkoviště je skoro plné, ale ještě se tu místa najdou a tak po zaparkování už valíme do lázní. Ještě před vstupem se ale jdeme naobědvat, protože si kupujeme jenom tříhodinový vstup a nechceme tak plýtvat časem. Restaurace je v objektu, ale mimo placenou zónu a otevírá akorát ve 12:00 hodin. Po výborném obědě jdeme tedy zakoupit vstupenky a už jdeme hledat skříňky a honem do teplé vody. I když ........ nejprve se musí provést fotodokumentace. Na to, kolik bylo venku aut se ti návštěvníci uvnitř rozptýlili. Je ještě spousta volných lehátek na relax, spousta občerstvoven v lázních, zkrátka paráda. Určitě jsme byli maximálnbě spokojeni a i večer na ubytování se Soplicó bylo po večeři betálně :-) Je zcela jasné, že Chocholowskie termy nás mohou ještě očekávat, a to alespoň na celý den, a to i se saunami.