Jak bije srdce Andalusie aneb typický život Andalusanů

Jak bije srdce Andalusie aneb typický život Andalusanů

Co vás napadne, když se řekne Andalusie? Mě osobně napadne srdce. Velikánské srdce, kterým myslí a žijí Andalusané. Procestovala jsem zhruba 75 % Španělska. Jsou oblasti, které mám ráda a ty, které mám ráda víc. Andalusie je jednoznačně autentičnost, žhavost a užívání si života – z celého srdce.

Jak vypadá typický den srdcaře?

U nás je snídaně možná přeceňovaným jídlem. Jinak tomu není ani ve Španělsku, kde jí věnují pramálo pozornosti, ale i tak si ji dokáží patřičně užít. Kdo je na sladké, dá si kávu a sušenky a kdo preferuje slaná jídla, dá si pečivo s olivovým olejem a možná kousek šunky nebo pečené rajče apod.

Často se snídá Churros s čokoládou. Tato dobrota je rozšířená také po celém území. Je to smažené odpalované těsto, posypané cukrem a skořicí, které se namáčí do šálku s hustou čokoládou, ideálně značky Valor. Churros není jen národní jídlo, které seženete ve snídaňových barech, cukrárnách, na tržištích, prostě všude, ale i vyprošťovák. Tak jako my máme po bujaré párty česnečku, tak oni mají Churros. A pokud se párty opravdu vydaří, je dobré zajíst touto „rohatou koblihou“ včerejší den. Asi proto mají cukrárny otevřeno od velmi brzkého rána (nebo možná ještě nezavřely).

Den nesmí začít bez kávy. Pít po ránu čaj jsem viděla pouze turisty. Káva se podává ve skle. Malá sklenička s černou kávou (café solo) nebo káva s mlékem (café cortado).

A poté honem do práce a do školy. Jako dítě bych záviděla, že škola začíná v 9 hodin. Většina pracovní doby je také od 9h, někde i od 10h. Ale najdou se i tací, kteří začínají den mnohem dříve.

Úderem 14. hodiny začíná nejoblíbenější část dne a trvá zhruba do 17 hodin – siesta.

Andalusané se sejdou ke společnému obědu o několika chodech. A po hodině hodování se jdou natáhnout a prospat. Toto se stále děje v oblastech neprosáklých cestovním ruchem. A obchody, úřady apod. na období siesty zavřou. A tam, kde je otevřeno, je trochu omezen provoz na nutný počet personálu. Zbytek odpočívá.

Kolem 17. hodiny začínají ulice opět ožívat, kavárny se plní na odpolední kafíčko nebo rychlé pivečko/vínečko. Lidé se vrací do práce. Dokonce i ve škole je do vyučování zahrnuta siesta. Španělé pracují do večera a cestou z práce mnohdy ani domů nedojdou, ale rovnou si ve městě dají jídlo a drink. Několik drinků v dobré společnosti. Ulice žijí ještě hluboko po půlnoci. Ve dvě v noci ruch utichne. Ne však na dlouho. Sotva po hodince klidu vyjíždějí do ulic zahradníci, popeláři apod. A pokud si takový osamělý zahradník ke své práci pustí rádio, máte o zábavu postaráno. Vysledovala jsem, že během dne je absolutní klid mezi 15–16 hodinou a v noci mezi 2–3 hodinou.

Co si dáme k obědu a k večeři?

Oběd – dva chody (primer plato a segundo plato) a dezert, k tomu víno a na závěr kávička.

Na talíři najdete jednoduchá jídla plná čerstvosti, chuti a slunce. Ovoce, zelenina, ryby, mořské plody, maso, rýže. Hodně česneku, oliv, olivového oleje. Dát si můžete studenou rajčatovou polévku Gazpacho. Cokoliv z grilovaných ryb nebo připraveného v jednom hrnci – maso, zelenina.

Naprostý zážitek je jít nakoupit do tržnice, kde přetékají stoly s čerstvými potravinami.

Večeře – něco menšího ve městě, takže tapas a drink. Nebo po cestě z práce koupit polotovar u stánku. Fiesta čeká.

Rodinný víkend v Andalusii

Velkou oslavu, ale i obyčejný rodinný víkend si užívají. Schází se ke společnému jídlu doma nebo v restauraci, minimálně však na zákusek a kávu v cukrárně. Pokud se hraje fotbal, jsou plné bary. Není zvykem sledovat zápas doma a sám. Ozývá se křik a fandění. Po skončení zápasu se všichni vydají ven a hlasitost neorganizovaného průvodu městem závisí na tom, kdo vyhrál. Křik, troubení, rachejtle…

Feria – velká slavnost k ročním obdobím, liturgické svátky

Tak to už je jiná. Celé město pohltí flamenco, tanečnice v šatech, které hýří všemi barvami a puntíky. Postaví se lunapark s nádhernými historickými kolotoči, brána do města s barevnými světly a také stany s občerstvením. Tančí se, zpívá.

Korida – býčí zápasy

Ke slavnostem patří i korida. A toreadoři jsou národními umělci a celebritami. Ať už jste tolerantní, nebo vás to pohoršuje, je to tradice. I když je pravda, že postupně čím dál více měst koridu zakazuje.

Výtvarné umění a muzea

Nejen Andalusané, ale Španělé obecně milují výtvarné umění. A jsou hrdí na své slavné rodáky. Z andaluských výtvarníků dostál světoznámého jména Pablo Picasso.

Každým nádechem žít život a každým soustem a douškem ho vychutnávat

Přesně takto se v Andalusii žije. Srdečně, se zájmem a naplno. Nepřestávají mě proto dojímat drobné scénky ze života, kdy např. na sebe pokřikují přes celý autobus dvě dámy v letech, jak se ta druhá má. Jedna z nich říká, že jde do nemocnice. Když paní vystupuje a celý autobus jí přeje brzké uzdravení.

Nebo reakce jižanského publika, která by se dala přirovnat k dětskému publiku v České republice – začátek koncertu, bouřlivý vítací aplaus. V jeho průběhu síla potlesku neměřitelná a maximální. Ke konci koncertu všichni zahazují židle a tancují. Pokud někdo nechce tancovat, zůstává v klidu sedět. I když jeho pohled je zrovna přesně na zadek lidí před ním. Konec – potlesk absolutně maximální, ale krátký. Umělec se ukloní a odchází. Publikum ztichne a též odchází.

Autor: Vlasta Antošová (www.antoska.cz)

Komentáře

Rosemary
čerstvá příchozí
Rosemary
před 30 dny
Rosemary
před 30 dny

Zajímavé

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

Přihlaste se nebo si vytvořte profil ve formuláři níže. Stačí napsat Váš komentář a zadat e-mailovou adresu pod kterou se chcete registrovat. Následně Vám pošleme na e-mail potvrzovací odkaz, kterým registraci dokončíte a vložený komentář se zveřejní.
    Odesláním formuláře jsem srozuměn(a) s informacemi o zpracování osobních údajů