Dobrovolničení v cizině po padesátce: cestovat a zároveň pomáhat. Aneb věk je pouze číslo

Dobrovolničení v cizině po padesátce: cestovat a zároveň pomáhat. Aneb věk je pouze číslo

Workaway, helpx, wwoof, se7en je jen malý výběr portálů, přes které mohou dnešní mladí vyjet pomáhat do zahraničí. Za svou práci na farmách, ve školách, hotelech a na dalších pozicích v dané lokalitě bydlí a jedí zadarmo. Ve volných chvílích tak levně prozkoumávají zahraniční kulturu, památky i přírodu. Je to prostě „dovolená v cizině za pár korun“. Ale jedná se skutečně o doménu mladých?

Pokud vynecháme dobrovolníky v celosvětových organizacích typu Lékaři bez hranic či Červený kříž, většina z nás si pod dobrovolníkem na koňské farmě nebo v surfařské škole představí mladého člověka okolo 30 let. Na Cestolino vás vyvedeme z omylu.

V dnešním článku jsme si pro vás připravili rozhovor s Lenkou, která je na prahu padesátky, má běžné zaměstnání, na cestování v mládí neměla čas, a tak své tour světem započala až teď. A hned jako dobrovolnice… Jaké země navštívila, co dělala a co ji k tomuto méně obvyklému cestování vedlo?

Leni, tvoje první velká cesta do zahraničí vedla do Irska v loňském roce 2018. A rovnou jsi vyjela jako dobrovolnice. Kde se vzal ten nápad?
Už jako malá jsem se v mysli hodně toulala po světě, ale znáte to, dospějete, založíte rodinu a vše je najednou jinak. To byl i můj případ do doby, než došlo k radikální změně v mém životě. Přišel rozvod, děti odrostly a vy začínáte hodnotit celý život.

Najednou se mi vrátily mé cestovatelské sny. Dlouho jsem měla v hlavě dotaz na práci v zahraničí po 45. Trvalo nějaký čas, než jsem se rozhodla vznést svůj dotaz na názor v jedné cestovatelské skupině na Facebooku. Dostala se ke mně reakce blogerky a nomádky Hanči, slovo dalo slovo a mě zaujala možnost vyjet jako dobrovolnice.

Kam přesně jsi jela? Pomáhal ti někdo s plánováním cesty?
Udělala jsem si registraci na portále workaway, vyplnila svůj profil a začala hledat hostitele podle svých představ. Napsala jsem jedné rodině v jižním Irsku kousek od městečka Dunmanway. Později mě kontaktovala jiná rodina ze Severního Irska nedaleko městečka Portaferry. Rozhodla jsem se navštívit obě místa.

A jak to bylo s plánováním? Chtěla jsem být co nejvíce samostatná. Až na pár cenných rad od Hanči a z knížky Travel Bible, jsem si všechno dokázala zařídit sama, za což jsem moc ráda.

Proč sis vybrala zrovna Irsko?
Irsko je moje srdeční záležitost. Uvnitř sebe jsem cítila, že mě přitahuje takovým zvláštním způsobem. Prostě tak nějak vnitřně víte, že je to jedna ze zemí, kterou si přejete navštívit. Přesný důvod ale nedokážete říci. A musím dodat, že tam zůstalo kus mého srdce. Příroda v jižním Irsku je naprosto úchvatná, nespoutaná (alespoň tam, kde jsem byla já), lidé jsou strašně milí a vždy ochotni vám pomoci. V Severním Irsku jsem si připadala zase jako na konci světa. Obě místa mají své kouzlo.

Co bylo náplní tvé práce? Kolik hodin denně jsi musela pomáhat?
Vše záleží na dohodě a na tom, pro co se sami rozhodnete. V první rodině jsem si zvolila zvířata a zahradu. Tato rodina měla zvířat opravdu hodně a to nejen domácích. Mou náplní bylo každé ráno nanosit vodu do ohrady vedle domu pro zvířata. Potom jsme vyjížděli zvelebovat nasmlouvané zahrady. Odklízela jsem ořezané větve, plela… Pokud jsem zůstala s Jennifer doma, kydaly jsme koňské stáje. Pracovat jsem měla tak 5 hodin denně, ale kolikrát to ani tolik nebylo.

U druhé rodiny jsem měla dopředu domluvené vaření a zahradu. Práce na zahradě spočívala v opravě suché kamenné zídky, ale vzhledem k dosti deštivému počasí se moc venku pracovat nedalo. Vaření záleželo na mně, co uvařím a jak si rozvrhnu čas. Jedinou podmínkou bylo dodržet harmonogram, na který byl pán domu Michael zvyklý.

Měla jsi nějaký volný čas pro prozkoumávání okolí?
Volný čas jsem měla po každé dokončené práci. Přes týden byl trochu problém, že jsme za úpravou zahrad jezdili třeba i na 2 hodiny vzdálené místo. Protože se vyjíždělo kolem poledne, vraceli jsme se až k večeru. Bydleli jsme 3 km od městečka na samotě a kromě přírody, kam jsme si udělali společnou procházku, se moc nikam chodit nedalo. Mně to ale nevadilo, neboť veškerý volný čas vyplnila přítulnost zvířat.

Víkendy jsem měla volné a to mě vždy hostitelé vyvezli ukázat kus z Irska. Ať to bylo nádherné pohoří, pod kterým bydleli nebo další krásná místa jako hrad Blarney v blízkosti Corku, zatopené pozůstatky lesa v The Lee Valley u Coachfordu a mnoho dalších irských koutů.

V Severním Irsku jsem měla možnost podívat se na hrad Quentin (běžně nepřístupný) a do jeho okolí. Navštívila jsem městečko Portaferry, jeho akvárium a pár dalších památek. Před mým odletem mě vyzvedla Rosaleen ještě se třemi dalšími dobrovolnicemi a vzala nás na výlet, objela s námi celou oblast od Portaferry přes Mount Stewart, Donaghadee atd. Vždy, když nás něco zaujalo, zastavila a dala nám hromadu prostoru pro podívání se a nakupování. Celý výlet jsme zakončili piknikem u pláže. Rozhodně si nemohu stěžovat, že bych z Irska nic neviděla.

Co ty a irská angličtina? Rozuměla jsi dobře?
Teď jsem se musela zasmát. Musím se přiznat, že má znalost angličtiny se skládala z pár naučených frází a několika desítek slovíček. Chodila jsem sice na kurz, ale vzhledem k velké pracovní vytíženosti a sociálnímu kurzu, který jsem před odletem absolvovala, jsem se toho moc nenaučila. Mým velkým pomocníkem se tak stal Google překladač.

Jestli jsem rozuměla? Hodně jsem si musela domýšlet, zejména u Michaela. Byl to příjemný děda, který sice dobře uměl ovládat pc, ale mobil měl obyčejný a odpovědi mi nepsal jako Jennifer. Mluvil na mě pouze anglicky. Hodně mi potom pomohla Julia, která přijela jako další dobrovolník. Holčina byla z Ruska, takže komunikace byla hnedle veselejší a pro mě snadnější.

Předpokládám, že tě dobrovolničení oslovilo, protože i letos se chystáš pomáhat. Prozraď našim čtenářům, kam to bude tentokrát?
Ano, nejen, že oslovilo, ale dokonce chytlo za srdce. Je to nádherný pocit, který se nedá popsat, proto jsem se i letos rozhodla vyjet tímto způsobem do zahraničí. Protože anglický jazyk už zvládám o trošku víc než loni, rozhodla jsem se tentokrát podívat do Portugalska.

S čím budeš pomáhat tentokrát?
Mám ráda práci venku a miluji zvířata, takže má volba padla opět na zahradu a zvířata. Ale nebráním se jakékoliv práci vyjma hlídání dětí. Bohužel na to mé jazykové dovednosti nestačí.

Kolem sebe znám spíš dobrovolníky okolo 30 let. Ty jsi pro mě výjimkou. Setkala ses s dalšími „staršími“ pomocníky ve světě?
Ano, s tím věkem okolo 30 je to pravda. Sama jsem to viděla na portálu workaway, že tam jsou převážně mladí lidé. I já se v Irsku setkala s dobrovolnicemi okolo 30 let. Ale výjimka nejsem. Ze zvědavosti jsem procházela dobrovolníky registrované na workaway a našla jsem tam lidi i kolem mého věku. Není nás tolik, ale existujeme :)

Doporučila bys dobrovolničení svým vrstevníkům?
Jednoznačně doporučila. Nenašla jsem jediný důvod proč ne, vidím jen samé klady. Například poznávání jiných kultur, navázání nových přátelství, zdokonalení se v cizím jazyce. Mně samotné to dalo hrozně moc. Dokázala jsem si, že věk je pouze číslo a vše, co člověk opravdu chce, dokáže. I když třeba neumí jazyk. Prostě jde o to udělat ten první krok, ostatní se nějak vyřeší za pochodu.

Děkujeme Lence za milý rozhovor!


Další články