Představa několika týdnů offline je pro nás nereálná. O podnikání na cestách s digitálními nomády

Představa několika týdnů offline je pro nás nereálná. O podnikání na cestách s digitálními nomády

Lucie a Lukáš Koneční – čeští influenceři, digitální nomádi, blogeři, specialisté na digitální marketing a především cestovatelé. Známí hlavně díky blogu Loudavým krokem. V novém rozhovoru se dozvíte, jak se žije digitálním nomádům, jakou techniku používají nebo kde se právě teď nacházejí.

Živíte se jako digitální nomádi, co si pod tím máme konkrétně představit, čemu se věnujete? A proč jste se rozhodli vydat tímto směrem?
Lucka: Digitální nomád je moderní a trendy označení pro živnostníka, který k práci potřebuje pouze internet a může díky tomu pracovat odkudkoliv na světě. My se živíme hlavně online marketingem. Věnujeme se výkonnostním reklamám na sociálních sítích, copywritingu, SEO, ale občas tvoříme i nějaká videa či fotky. Něco málo nám také vydělají naše blogy.

Nebylo to rozhodnutí, nikdy jsem to neplánovala. Chtěla jsem být novinářkou, ale hned v prváku na vysoké jsem začala pomáhat rozjíždět rodinnou firmu nanoSPACE, kde jsem se poprvé potkala s marketingem. Neměli jsme žádné finance a tehdy jsem o marketingu nevěděla nic a všechno jsem dělala stylem pokus-omyl. Snažila jsem se ale vzdělávat, kde to šlo. Četla jsem knihy, články, chodila na přednášky a platila si online kurzy. Tehdy v prváku na žurnalistice mě ale neopouštěla myšlenka, že bych se živila novinařinou. Jako by mě ale vše přitahovalo k marketingu. Šla jsem na stáž do Respektu a zadání mého článku bylo: využívání sociálních sítí politickými stranami. Nakonec mě sociální sítě pohltily.

Byla jsem chvíli na stáži v ČT24 v online oddělení a pomáhala jsem v začátcích DVTV. Nakonec jsem se ale přeorientovala na technologické firmy a projekty. A kvůli tomu, že jsem nechtěla vynechávat ve škole jedinou hodinu, jsem na všech projektech pracovala z domova.

Lukáš: Jak píše Lucka, ‚‚živit se jako digitální nomád’’ neznamená nic jiného, než to, že nemáme pronajatou kancelář. Já se kromě marketingu angažuji také v plně offline strojírenské firmě, kterou jsme ve čtyřech lidech založili v době, kdy jsem byl v prváku na vysoké škole. Starám o naše klienty, pomáhám řídit projekty, objednávky, výrobu. Když má člověk štěstí na kolegy, tak jde takové věci dělat i z Mexika.

My jsme se nerozhodli, že se staneme digitálními nomády. Prostě ta nezávislost na lokaci vyplývá z povahy naší práce. Pro psaní článků, tvoření vizuálů, nastavování reklam a analýzy klíčových slov opravdu není potřeba nic jiného, než počítač a internet. V Česku žije spoustu lidí, kteří by mohli cestovat úplně stejně, jako my. Jen prostě nechtějí.

My jsme na cestách už v podstatě čtyři roky a začalo to tím, že se Lucka rozhodla vyrazit na rok do Kanady. Svoje rozhodnutí přede mě postavila jako hotovou věc: „Já jedu a ty pojeď, nebo si tu zůstaň.“ Tak jsem si koupil letenku a letěl taky. Přesně v té chvíli jsem začal přemýšlet, jak to udělat, abychom nebyli závislí na konkrétní lokaci. Tenkrát jsem o marketingu a všem, co dnes děláme, neměl nejmenší potuchy.

Při vaší práci hodně využíváte digitální technologie a trávíte spoustu času na internetu, ať už na počítači nebo na mobilu. Nemáte někdy chuť být prostě několik týdnů offline? A daří se vám to někdy?
Lucka: Myslím si, že dnes většina lidí tráví svůj pracovní čas za počítačem a na internetu. U nás je spíš problém, že jako freelanceři musíme umět daleko lépe pracovat s časem, aby se nám nestalo, že celý den sedíme za počítačem a vlastně nic neuděláme. Sama nepociťuji nějaké zahlcení „online“ světem. Občas i několik hodin denně pročtu, často chodíme na procházky a děláme výlety.

Lukáš: Vůbec. Jak píše Lucka, bojujeme spíše s řízením své produktivity. Já online svět nepovažuji za nic zlého, navíc v našem případě je vše, co na internetu děláme, součástí naší práce. I když je pravda, že představa týdnu na Kubě, kde mají internet akorát ve veřejných parcích, mě trochu znervózňuje :) Nicméně představa několika týdnů offline je pro nás v podstatě nereálná.

Sleduji váš blog již delší dobu a musím přiznat, že velkým lákadlem jsou vaše fotografie z cest. Jakou techniku používáte? Mohou při převážení nastat nějaké problémy na letištích?
Elektroniky s sebou vozíme spoustu a technika pro natáčení a fotografování zabírá zhruba polovinu. Dříve jsme měli těžký fotoaparát Canon, ten jsme ale vyměnili za kompaktnější Fujifilm X-E3, ke kterému máme jen dva objektivy. Nově natáčíme pomocí DJI Osmo, miniaturní kamerky s mechanickou stabilizací (gimbalem), ta se vejde do kapsy a znamená pro nás úsporu místa. Nejvíce zabere dron, který, ač skládací (DJI Mavic), váží přes 700 g a patří k němu příslušenství: ovladač, náhradní baterie, náhradní vrtule a podobně.

Problém s převozem jsme měli akorát s dronem, který je v některých zemích zakázaný. V Ugandě nám drona zabavili hned na letišti a voják se samopalem mě doprovodil až do skladové místnosti v útrobách letiště, kde na nás do konce pobytu počkal. Do Ugandy se drony nesmí vozit kvůli pašerákům, kteří s nimi sledují pohyby zvířat v národních parcích.

Dříve to bylo tak, že jsme na sebe při letištních kontrolách často poutali pozornost. Ne snad kvůli tomu, že by byl dron nebezpečný, ale každého zaměstnance letiště zajímalo, jaký to má dolet a kolik takový dron stojí. Dnes je to jiné, dronů cestuje letadlem spoustu a už se bere jako běžná technika. Tedy pokud neletíte do zemí jako například Egypt, kde vás za vlastnictví drona můžou zavřít. Odtud máme malou historku.

O zákazu jsme nevěděli a navíc jsme skrze Egypt pouze transitovali, nepočítali jsme s tím, že budeme muset v Egyptě znovu na kontrolu zavazadel. Jakmile jsem uviděl obří ceduli s nápisem, že vlastnictví dronu je nelegální, začali jsme hledat na internetu, co s tím. Nakonec jsme z drona sundali vrtulky, vyndali baterii a doufali, že si ho při screeningu nevšimnou. Všimli si baterií, na kterých byl jasně nakreslený obrázek drona, Lucka je ale dokázala přesvědčit, že jsou to baterie do našeho fotoaparátu. Nakonec jsme prošli.

Při cestování spolu trávíte hodně času. Není to někdy náročné pro váš vztah? A jak tyto situace překonáváte stovky kilometrů od domova?
Lucka: Často se nás lidi na to ptají, ale my spolu trávíme veškerý svůj čas už od začátku našeho vztahu. Luky není jen můj manžel, ale i nejlepší kamarád. Trávíme spolu každý den, ať jsme v Čechách nebo v zahraničí. A za sebe můžu říct, že si užívám každou minutu s ním. Naopak, občas mi přijde, že když celý den pracujeme na počítači, že jsme na sebe vůbec neměli čas!

Lukáš: Zrovna teď sedím na zahradě před naším domečkem v Mexiku a přišla mi SMS od Lucky ‚‚už půjdeš domů?’’ Sedím tu asi hodinu a půl a jsem od své manželky doslova deset metrů. Takový je náš vztah :)

V současné době jste na svojí cestě po Mexiku, proč jste se rozhodli právě pro Mexiko? Řeknete nám něco víc o této výpravě? Jak na vás Mexiko působí, je něco co vás tam vyloženě překvapilo?
Lucka: V Kanadě mě zaměstnala Mexičanka a od té doby jsme byly nerozlučná dvojka. Už tehdy jsem se rozhodla, že musím do Mexika a že se chci naučit španělsky. Mexiko mě překvapilo tím, jak příjemně se tu člověk cítí. Lidé jsou tu neskutečně přátelští, veselí, šťastní a otevření. Jen ty služby, ty nás občas ubíjí. Na co je v Česku potřeba jeden člověk, tady jich potřebujete šest. Rychlá obsluha je zázrak. A když máte hlad, tak jste z toho trošku zoufalí. Jinak to tady milujeme.

Lukáš: My jsme chtěli původně zpátky do Asie, ale jak už to bývá, rozhodlo impulzivní rozhodnutí a levné jednosměrné letenky. Nevěděli jsme, do čeho jdeme, jak to tu vypadá ani co tu budeme dělat. Nakonec se Mexiko stalo jednou z našich nejoblíbenějších zemí a už plánujeme, kdy se sem vrátíme.

Dle čeho vybíráte vaši další destinaci? Co hraje největší roli při výběru?
Lucka: Myslím, že to je podle konstelace hvězd a toho, jak se vyspím. Letos jsme měli plán na každý měsíc v roce, kam pojedeme. Zatím nevyšel ani jeden. Většinou to vypadá tak, že jednomu z nás na telefon přijde upozornění s nějakou levnou letenkou. Jednou jsme šli na ochutnávku vín a ráno jsme se probudili s letenkami do Ugandy.

Zajímalo by mě, co si s sebou balíte na tak dlouhé cesty? Co rozhodně nesmí ve vašem kufru chybět a co naopak dokupujete až na místě?
Lucka: Naše elektronika, kterou potřebujeme k práci, mám toho opravdu hodně, a pak oblečení alespoň na 10 dní. A samozřejmě s sebou vozíme cestovní kávovar a koření na vaření. Na místě kupujeme většinou akorát kosmetiku (šampon, sprchový gel...).

Co byste doporučili někomu, kdo by chtěl jít „ve vašich“ stopách (cestování, práce na cestách)?
Lucka: Nejdřív si to pořádně rozmyslet. Tento způsob života rozhodně není pro všechny a někteří ho chtějí jen kvůli tomu, aby mohli cestovat. V takovém případě je lepší si našetřit peníze a cestovat například celý jeden rok. Pokud je ale zajímá práce z domova/online, musí přemýšlet, co by je bavilo dělat a na co mají vlohy. Jsou stovky způsobů, kterými si člověk může vydělávat online, ale ne každý může být úspěšný ve všech.

Děkujeme za inspirativní rozhovor. Lucku a Lukáše můžete sledovat na jejich blogu www.loudavymkrokem.cz

Komentáře

Buďte první, kdo článek okomentuje.

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

Přihlaste se nebo si vytvořte profil ve formuláři níže. Stačí napsat Váš komentář a zadat e-mailovou adresu pod kterou se chcete registrovat. Následně Vám pošleme na e-mail potvrzovací odkaz, kterým registraci dokončíte a vložený komentář se zveřejní.
    Odesláním formuláře jsem srozuměn(a) s informacemi o zpracování osobních údajů

    Další články